Lukáš je od narození upoután na vozík. Nevyužívá ho ovšem jen jako prostředek pro pohyb, ale také jako závaží při shybech. Už to samo o sobě je obdivuhodné, ale náš rozhovor nebyl jenom o cvičení, šel mnohem hlouběji… 

První část rozhovoru s Lukášem najdete ZDE.

Pracuješ i s lidmi, kteří jsou „zdraví“ v tom smyslu, že mohou normálně chodit. Nepřipadají ti někdy problémy, které řeší, malicherné?

Určitě pracuji i s lidmi, kteří normálně chodí a nemají žádné fyzické postižení… Ale ono zdraví je relativní. Já bych dokonce řekl, že jsem šťastnější člověk, než většina zdravých lidí, protože dokážu vnímat a mít radost z maličkostí. Třeba když jdeš ven, vnímáš přírodu a ticho, nebo se sejdeš s kamarádem a dobře popovídáš, nebo zajdeš na jídlo a vychutnáš si ho. Myslím, že největší problém je, že lidé si těchto věcí neváží. Z různých médií do nás cpou, jaká je těžká doba. Všude nám říkají, jak to nestojí za nic, ale já bych řekl, že největším problémem je právě toto. Kdyby se lidi více zaměřili na maličkosti a měli z nich radost, dokázali je procítit, tak prostě nemůžou, podle mě, mít zkažený den. Přijde mi, že lidi pořád čekají na něco velkého, až se TO povede, tak to bude super, a málo vnímají maličkosti a radost z nich. Když je začneš vnímat, změní ti celé vidění světa a pak se tvá spokojenost zvyšuje. Přichází další věci a další a postupně ta radost roste. Neříkám, že život není těžký, dnešní doba je hodně rychlá, ale jedna rada jak být spokojenější a žít radostněji je začít se soustředit opravdu na ty maličkosti, které máš v životě a těch si vážit. Že máš domov, rodinu, přátele, že můžeš jít ven, můžeš se s někým sejít, popovídat si, dát si něco dobrého. Těch věcí je spoustu. Podle mě je hrozně důležité vnímat  přítomný okamžik. Spousta lidí je zahlcena minulostí nebo budoucností. Užívat si přítomnost, tu pozorovat, vnímat, naciťovat se na ni a z té tvořit své reakce, svůj život, to je cesta ke spokojenějšímu životu. Když jsi zavalen problémy, je potřeba se zastavit, napojit se na jiný proud, zklidnit se a pak začít tvořit, ale ne do toho chaosu přidat další chaos.

To hodně souvisí s tím, jak si říkal, že dnešní doba je hrozně rychlá a málo lidí se dokáže zastavit.

Ano, nároky na lidi jsou vysoké. Jsou na nás kladena obrovská očekávání. Tohle musíš, tamto musíš. Ještě tohle musíš dokázat, jinak z tebe nic nebude. A tak dále. Spousta lidí pak vnímá svou hodnotu někde venku. Budou dobří, až když něco dokážou. Já to ale vnímám tak, že nejdřív tu hodnotu musí člověk najít v sobě. Na ni se zaměřit, protože ta s námi zůstane. Všechny ty věci, co děláš venku, všechny ty cíle jsou super, ale jednou odplynou. Tvá vnitřní podstata, ta s tebou zůstane navždy. I když se ti tohle nepodaří, tamto nepodaří, tak ta s tebou prostě bude. Vnější věci se mění, ale když se zaměříš na to, co je stálé, už nemusíš mít takový strach, když ti něco nevyjde, protože víš, že je něco, k čemu se můžeš obrátit. A pak do toho můžeš jít naplno. Nebojíš se porážky, protože víš, že tě nesrazí na zem. Nehledáš svou absolutní hodnotu v tom, jestli něco dokážeš. Víš, že „jsi dobrej“, ať už to dokážeš, nebo ne.

Když se bavíme o rychlé době, co si ty myslíš o meditaci?

Za sebe musím říct, že v meditaci vidím obrovskou pomoc a snažím se jí pravidelně věnovat. Je to jeden ze způsobů, jak se naladit úplně jinak a změnit celkově své fungování. Velice pomáhá, když se člověk zastaví, spojí se sám se sebou a úplně změní ten proud, ze kterého vytváří svůj život. Ale zase, v naší společnosti je to tak, že spousta lidí to vidí: „ježiš, meditace, co to je?“ Zatím nechápou význam, který by jim mohla přinést. Přijde jim zbytečné, jen tak sedět. Vůbec nevnímají to, že kdyby ji věnovali čas, tak ho potom paradoxně budou mít daleko více. Nebyli by unavení, tvořili by úplně z jiného prostoru. Nechápou, že úplně změní princip, ze kterého  potom vychází. Že zastaví chaos a můžou tvořit. Meditace také často dává odpovědi. Když si v ní člověk položí otázku, dostane odpověď ze sebe. Člověk se napojí na jiný proud a to ohromně zvýší citlivost, daleko víc vnímá své tělo a dokáže se lépe napojit i na ostatní lidi a vidět jejich problémy. Podle mě je to určitě jedna z nejzákladnějších věcí, kterou by měli lidi dělat, aby se něco změnilo. Plně se soustředit na sebe. Každý si může najít svůj postup, jak bude meditovat. Svým způsobem je všechno meditace. Co děláš naplno, v přítomnosti, na co se soustředíš, ať už je to jakákoliv práce, ale děláš to s plnou pozorností a radostí, už to je meditace. Nemusíš sedět v tureckém sedu, stačí si najít svůj způsob a začít. Pravidelně, aspoň 5 minut denně. Vyjít z toho šíleného proudu myšlenek.
A když si vezmeš, jaký význam má meditace pro velké firmy. Dneska už v Googlu i Microsoftu a podobných firmách jsou koučové a vedou lidi k meditaci. Tam už pochopili její obrovskou důležitost.

Jak často medituješ?

Snažím se každý den. Našel jsem si svoji dobu těsně před spaním, kdy cítím, že je to pro mě nejlepší. Medituji tak 15 -20 minut, nebo i víc. Potom jdu spát a vlastně mi to pomůže, že po celém dni vyprázdním hlavu. Už nad ničím nepřemýšlím. Jsem čistý do nového dne. Při samotné meditaci neležím, abych neusnul. Občas se mi to stane, ale to už není ono. Je třeba být bdělý.

Někdo nechá myšlenky jenom běžet a nevšímá si jich, někdo si zase vkládá do meditace různé afirmace, kdy se soustředí na to, co chce. Jaký postup používáš ty?

Snažím se vyprázdnit hlavu a myšlenky jenom pozoruji, nechám je projít. Teď už se mi daří dostávat se do takového prázdného prostoru, za myšlenky, kde vnímáš jen ticho. Nevím přesně jak to popsat, ale kdo medituje, tak to zná. Dostaneš se do takového prostoru, kde je nic a zároveň vnímáš, jako by tam bylo všechno. Cítím se v něm výborně. Je to prostor, který ti pak dává sílu. A hlavně, jestli bych mohl říct, tak největší schopnost, kterou mi meditace dává, je, že dokážu pozorovat myšlenky i emoce a co se ve mně děje v běžném životě. Už nejedu tolik na autopilota. Když někdo něco řekne, já už jen automaticky neodpovím, nebo když mám nějakou negativní myšlenku, automaticky se s ní nespojím. Ne, díky meditaci dokážu zpozorovat „Aha, teď mě tohle napadlo“ a vnímám, že mezi rozhodnutím, jestli se s nějakou myšlenkou spojím, nebo ne, jsou 3 sekundy. Tam mám možnost se rozhodnout. Tato dovednost pozorovatele je, podle mě, také velice důležitá. Prostě pozorovat, co se děje a rozhodovat se o tom, s čím se spojím a s čím ne.

Koho považuješ ty za svůj vzor? Kdo motivuje tebe?

Těch lidí je několik. Záleží, z jaké oblasti to budeme brát. Ve cvičení je to určitě Láďa Přidal, se kterým jsem nyní v týmu. Byl jeden z prvních, kdo s workoutem u nás začal. Hrozně si ho cením, protože jak jsem říkal dříve, spousta lidí se se mnou chtěla spojit jenom kvůli nějaké akci, ale on mi vždycky napsal jen tak „hele pojď si zatrénovat, zacvičíme si“. Lidi ho hodně uznávají, má v ČR jméno a vůbec by se nemusel zaobírat nějakým klukem na vozíku. On ale udělal opak a vzal mě do svého týmu. Jsem hrozně rád, že s ním můžu trénovat. Protože Láďa je teď zraněný, tak bych ho tímto chtěl pozdravit a říct mu, že mu držím palce. Dej se brzy do kupy a čekám na tebe. Další, kdo mě motivuje, je určitě Adam Raw. Je neuvěřitelné, co tenhle borec dokáže. On si zraní biceps a za půl roku zase jede. Obdivuhodné. Má neotřesitelnou vůli a hluboce rozumí stravě i cvičení. Obrovská inspirace.
No a pak mám samozřejmě lidi, kteří mě inspirují z jiných oborů. Ať už je to Mark Dzirasa, Marián Jelínek, Jan Muhlfeit. Nesmím zapomenout ani na Jaroslava Duška. Dále třeba hudebníci jako Majk Spirit, Suvereno. A samozřejmě Jaromír Jágr. Je neuvěřitelné, co ten člověk ve svých letech předvádí a kolik dokáže dát do tréninku. Je vidět, že dělá sport s radostí a láskou. Hlavní na tom ale je, jaký je člověk. Charakterově. Jak dokáže motivovat lidi celou svou osobností. Hrozně mě na něm fascinuje mentální příprava na zápas. Dokáže porozumět svému tělu jako málokdo. Jak on je připravený. Fyzicky, mentálně. Je příkladem člověka, kterému hodně pomohla víra. Obrovský respekt. Fakt. Jsem jeho velký fanda a je to pro mě velká inspirace.

Padlo tu slovo víra. V co ty věříš? Dokážeš to nějak popsat?

Já věřím v sebe a v božskou podstatu v sobě. Věřím, že jsme všichni propojení a že všechno, co se děje a co se vytvořilo v tomhle světě, vychází z jednoho společného bodu a je to propojené. Věřím také v moc vesmíru, ve vesmírný zákon přitažlivosti. A určitě věřím v karmu. Že to, co děláš, se ti vrátí. Je jedno kdy, může to být za několik životů, nebo taky hrozně rychle, ale že se to prostě vrátí.

Vím, že jsi také založil svůj web. Co na něm lidé mohou najít?

Ano, založil jsem web www.lukasceloud.cz, kde mě lidé mohou kontaktovat. Třeba kvůli konzultaci, nebo abych se jim pokusil pomoci s nějakým problémem, který řeší. Také zde mohou najít články, různé mé myšlenky, kterými chci čtenáře inspirovat, přimět k zamyšlení. Mám tam i různá videa z workoutu. Chtěl bych pomocí tohoto webu i třeba něco málo vydělat na to, abych si mohl splnit svůj velký sen, což je cesta do Thajska. Je tam spousta lidí, kteří se zabývají meditací, prací s myslí a já bych chtěl vidět na vlastní oči, jak fungují. Pak si tam třeba udělat nějaké kurzy na masáže nebo další kurzy týkající se osobního rozvoje a to pak předávat tady v ČR. Ještě víc rozvinout svoje schopnosti, abych mohl pomoci lidem zlepšit jejich život.

To je cíl, kam míříš?

Ano, dál pomáhat lidem. Pomocí konzultací, koučování, možná nějaké masáže, meditační techniky. V tomhle se zdokonalovat, rozvíjet a potom pomoci tady lidem v Čechách.

Jak pracuješ se strachem nebo obavami?

Snažím se ho pozorovat a uvědomovat si to, že já nejsem tím strachem. Mám určitě věci, kterých se bojím. Občas mě strach přepadne a ovládne, ale snažím se si to uvědomovat, pozorovat ho a neztotožňovat se s ním. Jak jsme se bavili o tom, že se snažím rozhodovat, s čím se spojím a s čím ne, tak na strach je to super věc. Pak se ho snažím samozřejmě rozkódovat. Jít do hloubky a zjistit, na co to je reakce, odkud přichází, kde je jeho příčina.

Máš nějaké motto, kterým se řídíš?

Těch inspirujících myšlenek je spoustu, ale teď v poslední době vnímám, že nejdůležitější věc je pozorování. Být pozorovatelem je pro mě klíčové. A být si vědom toho, a to je to možná motto, že hodnota není tam venku v nějakém cíli, ale je ve mně. V nejhlubší podstatě, která se mnou zůstane, ať se mi něco povede, nebo ne. Tohle mi dává sílu. Vím, že něco je se mnou pořád, ať se děje cokoliv. Ano, pokud mám nějaký cíl, tak jít do toho naplno, plnit si to co chci a makat na tom nejvíc jak můžu, ale když se to nepovede, tak vědět, že je tu něco, co je cennější a nemá to žádný vliv na mou hodnotu.

Lukáši díky. Přiblížili jsme se ke konci, chtěl bys něco vzkázat lidem, kteří tohle budou číst?

Chtěl bych vzkázat to, o čem jsme už mluvili. Aby lidi měli radost i z maličkostí. Čím víc je budou vnímat, tím víc se jim bude zlepšovat život a těch krásných věcí bude přibývat a budou se zvětšovat. Vnímat život naplno a užívat si to. Protože ne každý to má, ne každý je v situaci, kdy může mít radost. Je spousta lidí, kteří jsou nemocní, jsou na ulici, nemají peníze, žijí v bídě. Měli bychom si vážit věcí, které nám přijdou obyčejné a v nich vnímat tu krásu. A ať lidi šíří radost a pozitivní vibraci do svého okolí a vnímají svůj život v plnosti. Ať se nebojí ani špatných věcí a snaží se i je prožít naplno. Tím poznají plnost života. Určitě chci také ještě jednou zdůraznit přínos meditace, protože to je obrovská věc. Základ, který pomůže a díky kterému lze lépe vidět krásu života.